Alarm revue 4 - SDH Blovice

Je to o lidech

Tato myšlenka se táhla jako ta příslovečná červená nit celým povídáním, které jsem jednoho červencového dopoledne vedl pod stromem u požární zbrojnice se starostou místního sboru Josefem Andrlíkem a velitelem Zbyškem Zuberem. Bylo to v Blovicích, nevelkém městě, ležícím asi 20 km jižně od Plzně.

Toho slunečného nedělního rána jsem přišel právě včas. Probíhalo totiž loučení blovických s jejich kolegy z německého Triptisu. Držely se projevy v obou jazycích – žádné veliké oficiality, vždyť to přátelství trvá už pětadvacet let. A na důkaz jeho trvání věnovali němečtí hasiči svým českým kolegům asi dvoumetrový “Strom přátelství” i s žulovou pamětní deskou. Pak Němci odjeli, strom byl zasazen a zanedlouho už jsem seděl s oběma výše zmíněnými pány u stolku a rozprávěli jsme...

Sbor dobrovolných hasičů v Blovicích byl založen r. 1882, když se po několika velkých požárech dosavadní “Pořádek při hašení ohně” z r. 1833 ukázal jako naprosto nedostatečný. Podle něj bylo vše prováděno nařizovací cestou, které se musel každý podrobit, ale bez jakékoli předběžné průpravy. Začátkem r. 1882 byly schváleny stanovy, které vytvořil přípravný výbor pod předsednictvím p. Josefa Brandla a 1. dubna 1882 se konala první valná hromada sboru, kde za účasti 86 členů byl zvolen správní výbor. Starostou se stal majitel parních mlýnů a zemský poslanec Josef Fr. Karlík a velitelem okresní tajemník Jan Klement. Tím v Blovicích vznikla organizace, která od těch dob až dosud hraje, kromě svého původního poslání, též významnou roli v místním kulturním a společenském životě. O činnost sboru měli pochopitelně zájem hlavně majitelé velkých majetků, takže finančními dary přispěli i hrabě ze Schönebornů v Lukavici a majitel panství v sousední obci Hradiště hrabě Eduard Pálffy. Obec věnovala nově založenému sboru ruční čtyřkolovou stříkačku a přenesla na něj právo působení při požárech. Hasiči pak už vlastní pílí a sháněním prostředků dosáhli toho, že v r. 1918 měl sbor ruční čtyřkolové stříkačky tři a k tomu ještě jednu přenosnou. Od r. 1902 usilovali též o stříkačku parní, s tím však bohužel nesouhlasil okresní výbor.

Sbor se okamžitě pustil do práce, tak se již necelé tři měsíce po svém založení mohl představit občanům svým prvním veřejným cvičením. Zásluhu na tom měl hlavně tehdy známý hasičský cvičitel Josef Kámen z Plzně. Tato veliká slavnost byla dne 18. června 1882 zahájena v 5 hodin ráno budíčkem a pokračovala cvičným zásahem při požáru a žebříkovým cvičením. Odpoledne se konal koncert a večer pak taneční věneček. Cvičení se zúčastnilo 44 činných členů, celkově jich ve sboru bylo již 108. Dobrovolní hasiči v Blovicích se samozřejmě hned od začátku aktivně podíleli na likvidaci požárů – jen v prvním roce to byly čtyři. Celý sbor se zapojil také do velké záchranné akce 6. srpna 1890, kdy krátce před půlnocí vykolejil v bouři osobní vlak při přejezdu viaduktu nad Seteckým potokem u obce Zdemyslice. Část vlaku sjela do rozvodněného potoka a členové hasičského sboru obětavě pomáhali při záchraně cestujících a jejich majetku. Za tuto činnost dostal sbor pochvalné uznání od ředitelství státních drah v Plzni a peněžitou odměnu 30 zlatých.

V současné době má SDH Blovice včetně dětí 84 členů, těch opravdu činných je samozřejmě o něco míň, něco přes 30. Ale když je potřeba, sejdou se i ti, kteří běžně nechodí. Jak říkal pan velitel po čerstvě proběhlém mistrovství (viz jinde v tomto čísle): “Skutečně to každý vzal za své. Ten sbor dokázal, že když o něco jde, tak se dokáže stmelit a udělat tu práci. Je to o lidech...” Sbor je  zařazen do kategorie JPO III, takže sice nedrží pohotovosti, ale vyjíždí průměrně do šesti minut. I když výjezdů ubývá, a to prý pozorují i u Hasičského záchraného sboru (p. Zuber je současně i profesionální hasič). “Ne že bych hořekoval, že je to špatně, ale výjezd prostě kořením. Protože členové jednotky chodí na odbornou přípravu, kde se školí a výjezdy jim daly vždycky víc. Ale samozřejmě nechceme nic přivolávat, je to opravdu lepší, když sedíme na tom zadku...” Také je na místě zmínit spolupráci blovických hasičů s místní zdravotní záchranou službou. Z její strany na tom měl největší podíl pan doktor Petr Vondrák, který už bohužel musel ze zdravotních důvodů odstoupit. Ale spolupráce už je na takové úrovni, že se všichni navzájem znají, jedni vědí, co potřebují ti druzí a co kdo může od koho čekat. A tak už se občas stává, že když někdy někde zasahují jiní hasiči, tak  záchranáři pak říkají: “škoda, že jste tam nebyli, s váma je to jiný.” A pan Zuber k tomu dodává: “z jedné strany to člověka hřeje, na druhou stranu si říkám - doprčic, vždyť tyhlety zásady jsou pro všechny daný, stejný...”

Blovickým hasičům vydatně pomáhá obec. Až by jim leckdo z jiných mohl závidět. Samozřejmě, město nemá pokladnu bezednou, ale kdyby se něco přihodilo, tak v tom své hasiče nenechá. V r. 2005 se rozhodovalo, koupí-li se nové auto, nebo se nechá opravit zbrojnice. Ta by to opravdu potřebovala – garáže jsou, ale zázemí je v podstatě větší chata, zbudovaná svépomocí v r.1983. Tak se chlapi rozhodli, že samozřejmě nové auto, to je pro lidi důležitější. Výběr padl na rakouskou firmu Rosenbauer, která v krátké době postavila na podvozku Mercedes Benz cisternu přesně podle představ a požadavků blovických hasičů. Ozývaly se sice taky hlasy, že za ty peníze by byla auta dvě, ale, jak pravil p. Zuber, na dvě auta by to nestačilo, a toto jsou vlastně dvě auta v jednom. A po celou tu dobu naprosto spolehlivě funguje. Pořád ještě s dojetím chlapi vzpomínali, jak si pro ten vůz přijeli do továrny a zjistili, že nádavkem mají i plnou nádrž. “Máte nový auto, tak přece nepojedete s prázdnou!”, říkali místní. Je to o lidech... A zbrojnice? Ta se snad taky jednou dočká...

Samozřejmě se vzpomínalo. Na události, na povodně 2002, kdy se v Metlích otáčeli téměř 3 měsíce, a na vojáky, se kterými tam spolupracovali a kteří byli schopni leckdy udělat skoro nemožné. A taky na své předchůdce. Pana Jaroslava Bystřického, bývalého předsedu a činovníka na okrese Plzeň - Jih i kraji, který hasičině doslova zaprodal duši a který pana Zbyška vyučil tak, že ten ve svých 19 letech už přednášel na tehdejším štábu výcviku velitelům, kterým bylo 40 a víc (“...a když jsem něco řekl špatně, tak Jarda do mě zezadu kopnul a že on to Zbyšek chtěl říct jinak, já bych to trochu poopravil.”). Na Josefa Svobodu, dlouholetého praporečníka sboru, pro kterého nosit uniformu byla čest a prapor svátost, a to vpravil do srdcí všem blovickým hasičům, protože prapor, to je symbol a hrdost sboru a zaslouží si úctu. Nebo na Františka Levého, který je učil zacházet s technikou a jezdit s cisternama – ten, ještě s Petrem Peleškou objevil v polorozpadlé stodole v obci Lipnice starou stříkačku, Škodovku z r. 1930, která měla jít do šrotu. Dal ji do pořádku a jezdil s ní a když byl 28. října 2005 sboru slavnostně předáván nový Mercedes, tak “Máňa” stála vedle něj díky Jaroslavu Polívkovi a Petru Školovi zrestaurovaná, jako nová. “To jsou takový ty lidi, kteří tady byli nenápadní, ale byli oporou sboru. Takoví ti dříči, co prostě dělají a takových je, myslím, i dneska u sboru dost, co prostě nekecaj´a makaj´ a táhnou to. Je to prostě o lidech...”

Ovšemže se nelze nezmínit o přípravě budoucích pokolení národa hasičského. Tam zasluhuje obdiv paní Renata Vídršperková, která se tomu potěru věnuje už od r. 1988. A ne ledajak. Kromě obvyklých věcí souvisejících s výcvikem paní Renata každoročně u příležitosti valné hromady sboru sepíše a s dětmi nacvičí nějakou divadelní hru. (Tím v podstatě navázala na dávnou tradici - v Blovicích už od svého založení víceméně každým rokem sehrál hasičský sbor nějaké divadelní představení). Naposled to bylo o broučcích, kteří, snažíce se tomu jednomu rozsvítit zhaslou lampičku, zapálili mez a pak ji museli všichni svorně, včetně Pučmelouna, hasit.  A co víc, hra je celá ve verších! Každé léto také sbor organizuje letní tábor nejen pro mladé hasiče, ale i pro jejich kamarády. Ten má vždy dané téma, například „Indiana Jones a poklad v Egyptě“, od kterého se odvíjejí všechna dobrodružství. A paní Renata si dá ještě tu práci, že velitel má ranní nástup taky veršovaný... Inu, je to o lidech...  

Hodně by se toho dalo vyprávět o blovických hasičích, jenže místa je málo. Tak nezbývá než Zbyškovi Zuberovi, který v těch dnech oslavil narozeniny a též 25 let ve funkci velitele, popřát, ať se mu ještě mnoho let dílo daří, ať mu elán vydrží a taky ať se brzo dočká té nové zbrojnice. Ostatně to přeju všem blovickým hasičům, protože svým předchůdcům a učitelům dělají jenom radost. Inu, všecko je to o lidech...                                                                              

napsal Petr Bublák,                                                                                                                                                                                                   foto archiv z SDH Blovice   

Chcete o blovických hasičích vědět víc? Navštivte jejich webové stránky: www.sdhblovice.cz