Alarm revue 2/2 - SDH Stará Role

Karty s „hasičema“

Tentokrát mě osud v podobě šéfa zavál do Karlových Varů. Říkal, že sice pojedu sám, ale bát se ničeho nemusím, že podle telefonátu jsou to slušní lidé, se kterýma si budu rozumět. Jak se později ukázalo, měl pravdu. A tak jsem posledního březnového pátku po poledni vsedl do vlaku a nechal se unášet do končin mně neznámých. V davu cestujících ve stanici Karlovy Vary byl jsem trochu zmaten, ostatně jako vždycky v cizím prostředí. Avšak zmatenost vzápětí ustoupila – hasič na konci peronu byl nepřehlédnutelný. Všechno klapalo, pan Emil Hanzelín skutečně čekal na mou maličkost. Sláva, bloudit se nebude! Jak se ukázalo, do Staré Role je to z nádraží i automobilem kousek cesty...

Na konci té cesty stála pochopitelně hasičská zbrojnice, poměrně velká a hezky před nedávnem opravená. Po nezbytné prohlídce jejích útrob a techniky jsme zasedli k jednomu stolu, v patře v klubovně. Obdržel jsem kafe a popelník, spustil „nahrávadlo“, a ponoukl Emila, aby mi do něj opakoval to, co mi vyprávěl cestou, a ještě víc...

Dobrovolný sbor hasičů ve Staré Roli je jedním z nejstarších v naší kotlině – byl založen 1. května 1873 v hostinci Kohlert (Neuer Gemeindeplatz 123). Tamtéž pak měl sbor svoji klubovní místnost a velitelem byl zvolen hostinský pan Rudolf Kohlert. Do sboru se přihlásilo 66 mužů. Obec věnovala na zakoupení základního hasičského vybavení 250 zlatých, a kromě místní Spořitelny a dobrovolných sbírek mezi občany sbor vydatně finančně podporovali i majitelé porcelánek, protože do r. 1926 byla Stará Role jedním z největších center výroby porcelánu. Díky tomu byl hasičský sbor ve Staré Roli jedním z nejlépe vybavených v karlovarském okrese. Pozdravem sboru bylo „Gut Schlauch“ – „Dobrou hadici“. V listopadu 1926 velký požár zle poničil továrnu Epiag, a tam se ukázalo, že zastaralá technika už nestačí. Hned 4. prosince proto sbor dopisem oslovil místní firmy, úřady i obyvatelstvo s prosbou o finanční příspěvek na modernizaci techniky. Sbírka proběhla úspěšně a 6. října 1929 byla, samozřejmě s velkou slávou, veřejnosti předvedena nová motorová stříkačka od firmy H. Flader, Pleil – Sorgenthal. Z předválečné historie sboru se toho bohužel dochovalo jen málo. Něco bylo zničeno za války, něco odnesli odsunutí Němci, a o zbytek se postarali „zlatokopové“ z tzv. Národní fronty při poválečném dosidlování...

Hned začátkem srpna 1945 byl v hostinci „Česká hospoda“ ustanoven nový Český hasičský sbor, jehož starostou byl zvolen s. Jaroslav Košner a velitelem s. Karel Šulc. Byla mu předána hasičská zbrojnice v Rolavské ulici (kde stojí doposud) a technika po německém Feuewehru - přenosná stříkačka a hasičský automobil STEWART s přívěsnou stříkačkou (patrně to stále byla ona stříkačka Flader, protože je o ní zmiňováno ještě do šedesátých let). Večer, po kulturním pořadu a slavnostním projevu se konala v Lidovém domě veselice. Původní Sbor dobrovolných hasičů přešel  začátkem 50. let pod město, místní národní výbor ve Staré Roli převzal jak budovu, tak i techniku a veškerý majetek. V současnosti je zřizovatelem sboru město Karlovy Vary, které finančně zajišťuje veškerý chod jak budovy, která nedávno prošla kompletní rekonstrukcí, tak techniky. Dnes má sbor dobrovolných hasičů Karlovy Vary  - Stará Role 32 členů, z toho je 5 žen. 14 členů je v zásahové jednotce, přesný název je Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce Karlovy Vary – Stará Role. Bohužel s dorostem to tam mají neveselé. Naposledy se podařilo získat nějaké mladé hasiče náborem ve škole v devadesátém sedmém roce. Jenže pak to byla zase ta známá písnička jako leckde jinde. Dokud se běhalo po hřišti, bylo dobře. Ale jak se šlo na zimu do klubovny něco se naučit, zůstali kluci tři. A z těch nakonec vydržel jeden, Honza Šeda, který se vypracoval až na velitele družstva. Chlapi říkali, že holt musí počkat, až jim dorostou jejich vlastní děcka. Jenže prý zatím mají samé holky...

Čas plynul a informace se kupily. Jak by také ne, když pan Hanzelín kromě funkce řidiče – strojníka je též jakýmsi archivářem sboru a momentálně připravuje obsáhlý almanach ke sto čtyřicátému výročí jeho založení. Do klubovny se pomalu přitrousili další členové, a tak jsme se odebrali před hasičárnu za účelem vytvoření skupinové fotky. Emil nastartoval obludu jménem Liaz, šikovně ji přistavil před dům, a zanedlouho se dílo podařilo. Prý kdybych nepřijel, tak se k takovému obrázku nesešli snad nikdy... Panáček ferneta po návratu do klubovny přišel k duhu – počasí se zkazilo a tenké tenisky se ukázaly jako ne příliš šťastná volba. Jirka Vilím, velitel jednotky, přinesl odvedle z hospůdky nějaká piva, a klubovna se stávala zase ještě o něco útulnější...

„Jo, loni jsme jednou byli... to když jsme ještě běhali...“, smáli se chlapi na dotaz o sportování. „Tady se soutěžilo,“ pravili s odkazem na četné poháry ve vitrínách, „ale to jsme byli o dvacet let mladší...“ Tradice by byla, první zmínka o soutěži požárních družstev je ze dne 20. května 1956, tam získalo družstvo Staré Role I. místo a titul přeborníka okresu. Další úspěchy přicházely zanedlouho, když byl při místní základní škole ustaven zájmový kroužek požární ochrany. Asi nejlepším výsledkem z těch dob je postup přes první místa v okrskové i okresní soutěži až do celostátní soutěže v Bratislavě roku 1959, tam skončilo družstvo Staré Role na čestném 7. místě. Družstvo úspěšně soutěžilo až do konce osmdesátých let, bohužel po roce 1990 zájem o soutěže opadl. Kdekdo začal podnikat, najednou bylo málo času, a kdekdo taky začal za vším vidět jakési to „co za to bude?“... Ale už prý se to zase začíná trochu zvedat...

Prohrabávali jsme se stohy fotek (dá-li se to tak v případě počítače nazvat) a Emil o každé důkladně pohovořil. Samozřejmě hasiči ve Staré Roli jsou tak jako jinde důležitou součástí místního společenského života, takže nechyběla spousta obrázků z tradičních hasičských bálů a tanečních zábav, o které je vždycky velký zájem. Nebo z již stejně tradičního stavění máje, které se každoročně odehrává na cvičišti u zbrojnice. Tamtéž od června 2010 pořádají hasiči spolu s Mateřským centrem Karlovy Vary Den dětí – série fotek například ukazovala, jak pánové k velkému povyražení dětí spustili stroj na výrobu požární pěny a pak trnuli, jestli některé z nich pod tou mohutnou závějí nezůstalo. Naštěstí nikoliv, a všichni si to krásně užili... A spousta jiných obrázků tam bylo, z dávných i nedávných cvičení, soutěží, i skutečných zásahů. Třeba taky z asistence sboru při filmovém natáčení ve Varech. To prý bylo hodně zajímavé, pyrotechnici vyhodili auto do povětří a to udělalo přesně to, co mělo. Starorolští ho pak uhasili, ale, jak říkali, museli hodně opatrně našlapovat, aby trosky okolo zůstaly pro další záběr... Anebo z různých oslav výročí založení hasičských sborů v okolí, kam jsou hasiči ze Staré Role často zváni. Také kvůli jejich historickému hasičskému autu HENSCHEL 33 FA-1 z roku 1937, ke kterému si pánové samozřejmě nechali ušít dobové uniformy. Impozantní třínápravové vozidlo sice spolyká bratru 80 litrů benzínu na 100 kilometrů, ale jak prý umí uhánět! Často bývalo ozdobou na srazech veteránů leckde po republice, na II. ročníku Srazu hasičských autoveteránů v Praze v říjnu 2002 skončil Henschel na 2. místě v soutěži Elegance. Bohužel poslední dobou vůz pouze stojí ve stodole, neb má rozbitý diferenciál...

Kromě fotek mi Emil ukazoval taky grafy o počtech zásahů v uplynulých letech (taky ho kolegové nazývají Pan Tabulka...) a chlapi si nevedou vůbec špatně. Od nějakých pěti zásahů v r. 1996 až po loňských pětačtyřicet. Nejvíc to zatím bylo v r. 2009, 65 událostí. Jsou to jak větší či menší požáry, tak likvidace následků větrných smrští (známý Kyril nebo Ema), bouřek a bleskových povodní. Samozřejmostí jsou taky různá cvičení, například v zimě na zamrzlém koupališti v Chodově to byla záchrana člověka, pod kterým se prolomil led. Taky se stal jeden trochu kuriózní případ, kdy v září 2010 proběhl nácvik likvidace úniku čpavku v karlovarské KV Areně, a pět dní nato tam vypukl velký požár...

V roce 2005, z iniciativy Města Karlovy Vary, přijeli do Staré Role dobrovolní hasiči z partnerského města Benkastel – Kues v Německu. Přivezli na ochutnávku jejich víno, na oplátku obdrželi tradiční Becherovku a popili českého piva. Došlo samozřejmě i na prohlídku techniky, jeden z německých hasičů si dokonce vyzkoušel řídit 14-ti tunovou CAS. Při jídle a pivu se navzdory určité jazykové bariéře zábava rozproudila a plánovaná hodinka se podstatně protáhla. Tak vznikl nápad scházet se každé dva roky. Takže na konci července roku 2007 vyjeli starorolští na čtyři dny do Benkastelu – Kuesu. První den byla na pořadu návštěva vinného sklípku s ochutnávkou vína, druhý den pak prohlídka historického jádra města a večerní grilování u hasičské zbrojnice. Na toto grilování přišel i starosta města a okresní velitel dobrovolných hasičů. Nechyběla výměna dárků, veliteli německého sboru byla předána historicky třetí medaile za mezinárodní spolupráci, tradiční české pivo a české sklo, ve kterém byl vyryt obrázek veterána Henschela...

Čas se nachýlil, v hrdlech nám vysychalo, nezbývalo, než se jít zavlažit. Hospůdka nedaleko, ob dům od zbrojnice. „Nenech se zmást,“ pravil Jirka velitel, „název Country Saloon odpovídá jenom občas, když přijdou ti v kloboukách a s kytarama“. A namoutě, v útulné dřevěnici duněl rock a hučelo tam jak v úle. Pivo bylo dobré a bylo ho stále dost – jak by ne, když výčepní je taky hasič! „Hasič na druhou.“ „My se báli, že nám sem pošlou nějakýho padesátiletýho pantátu, a on přijede takový chlupatý rocker!“ „Neboj,“ říkám, „padesát mně bude až za dva roky.“ Vzduchem začaly poletovat veselé historky, které většinou končily „ale to tam nepiš...“, probírali jsme muziku, rodiny, a vůbec co se tak po hospodách probírá. S postupujícím večerem osazenstvo prořídlo a na stole se objevily karty. „Pojď si zahrát. Prší!“ No, nehrál jsem to snad tisíc let, ale pak jsem viděl ty karty. Hasičské! Žaludy a kule byly normálně na svých místech, ale obrázky mezi tím byly všechny o hasičích. Některé karty měly dokonce jména podle členů sboru. Tak to jsem musel! Hrát karty „s hasičema s hasičema“, to jsem ještě nezažil... No, a pak už bylo opravdu pozdě, nebo spíš už brzo, chlapi mě přesvědčovali, abych zůstal do neděle, ježto chystají na sobotu nějaké veselo, jenže já měl, trdlo, koupenou zpáteční jízdenku. Sliboval jsem, že určitě někdy přijedu, ale prý „to známe, slibem nezarmoutíš.“ Nezarmoutím, vyšetřím čas, vezmu kytaru a přijedu. Až se udělá hezky. To tam bude dvakrát krásně...

Text: Petr Bublák,
foto archiv SDH KV - Stará Role